Mistr Ikkjú

Takže abych svojí chybu alespoň trochu napravil, dávám sem krátký životopis mistra Ikkjúa a pár jeho básní

Ikkjú Sódžun se podle tradice narodil v roce 1394 jako nemanželské dítě císaře Go Komacu a jeho oblíbené dvorní dámy z klanu Fudžiwara. Povídá se, že nepříčetná císařovna ji dala vykázat do chudé čtvrti města, kde se pak Ikkjú narodil. Ve věku šesti let byl chlapech poslán na výuku do chrámu Antokudži v Kjótu. Ve třinácti letech skládal nejméně jednu báseň v čínštině. V patnácti psal básně, které byly recitovány v širokém okolí. V té době byl již velice nezávislý. Bylo toho mnoho co se mu protivilo na klášterním životě: zbožné snobství, rodinné vztahy. Ostatní mnichy dráždil svými ostrými komentáři.

Když bylo Ikkjúovi sedmnáct let, stal se jeho mistrem Kenó, s nímž žil po čtyři roky, až do Kenóovy smrti. Kenó byl znám svou mírností a starostlivostí, jeho smrt se Ikkjúa hluboce dotkla.

V porovnání s Kenóem zdáli se být ostatní mistři Zenu směšně ostentativní, a co se týče klášterních rituálů, byli puntičkáři.

Hledaje nového mistra, zvolil si Ikkjú drsného pedanta sekty Rinzai, Kasó Sódona, jenž pocházel ze slavné linie chrámu Daitokudži, která pak pokračovala až k Hakuinovi, jenž patří k nejslavnějším potomkům. Ačkoli si byl Kasó vědom důležitosti takovéhoto rodokmenu, dával přednost životu v malém chrámku v Kataka, na břehu jezera Biwa poblíž Kjóta.

Když pětadvacetiletý Ikkjú uslyšel píseň z Heike Monogatari, pronikl náhle do koánu, který mu zadal Kasó, a od té doby mluvil vždy o tomto okamžiku jako o svém prvním probuzení. Ale mnohem hlubší zkušenost se dostavila o dva roky později. Meditujíc v bárce na jezeře Biwa, uslyšel zakrákání vrány a v tu chvíli byl úplně osvícen:

Uslyšev bezústou vránu

Zakřičet v hluboké

Temnotě noci

Zatoužil jsem

Po mém ještě

Nenarozeném otci

Spěchal za Kasóem, aby mu potvrdil jeho satori, ale mistr řekl: “Tohle je pouze osvícení arahata, ještě nejsi mistrem”. Na což Ikkjú odpověděl: “Pak jsem tedy spokojen býti arahatem, opovrhuji mistry.” Kasó prohlásil: “Ha, tak teď skutečně jsi mistrem”.

Po svém osvícení setrval Ikkjú se svým mistrem a staral se o něj, neboť mistrova nemoc vyžadovala, aby byl všude nošen. Ikkjúova věrnost zapůsobila na každého a stala se legendární:

Můj umírající učitel se nemohl sám utřít jako vy žáci

Kteří používáte bambusu utíral jsem jeho milostivý zadek

Holýma rukama.

Když Kasó umřel, bylo Ikkjúovi 35 let, a truchlící mnich v nejtěžších chvílích smutku pomýšlel na sebevraždu. Potom začal svou nekonečnou cestu, která trvala až do smrti. Nikde se nemohl usadit a jeho chování bylo považováno za skandální, přestože jeho doba nebyla nijak cudná.

Ikkjú nikdy nepředstíral, že je světec; své vášně pokládal za přirozené, patřící k životu. Neskrývaně miloval saké a ženy. Po dni plném zklamání mohl spěchat z kláštera přímo do výčepu a skončit v bordelu. Po čemž většinou následovala krize plná pochybností o sobě samém, jestli ne přímo pocit viny. V takových chvílích se odebral do svého osamělého útulku v horách Džó:

Deset let radostí v bordelu

Nyní jsem sám v horách

Borovice jsou jako vězení

Vítr drásá mi kůži

Ikkjú měl taktéž poustevnu v Kjótu, kterou nazýval Poustevnou slepého osla, a často pobýval i v Daitokudži. Postupně narůstal jeho odpor ke světským záležitostem hlavního kláštera až k pocitu trýzně, hrozil se účasti na řízení jeho finančních záležitostí a cítil odpor ke Kasóovu následovníku Jósovi. O dvacet let starší Jóso reprezentoval všechno to, čím Ikkjú pohrdal a co se mu nelíbilo na Rinzaiových praktikách té doby, mezi něž mimo jiné patřilo i šílené honění se za milodary:

Josó zavěšuje dřevěné naběračky košíky nepotřebné milodary v klášteře

Můj styl slaměný plášť toulky podél řek a rybníků

Deset otravných dní řízení tohoto kláštera jaká otrava

Hledej mě jestli chceš ve výčepu bordelu na rybím trhu

V roce 1471, když mu bylo 77 let, projevil Ikkjú svou lásku slepé dívce, sloužící v klášteře Šúon-an v Takigi. Psal básně, v nichž popisoval jejich vztah, z nichž některé byly fraškovité, jiné zas velmi dojemné. Ačkoli si byl vědom neobvyklosti jejich vztahu, nabýval jejich vztah na intenzitě a strávili spolu řadu let:

Rád beru svou novou dívku Mori na jarní piknik

Rád pozoruji její jemnou svobodnou tvář

Z níž vyzařuje vlhkost chtíče

Tvé jméno Mori znamená les

Tak jako nekonečné

Svěže zelené dálky tvé slepoty

Když Ikkjú, mnohem vyrovnanější a klidnější, dosáhl věku 82 let, byl zvolen opatem chrámu Daitokudži a často vyjadřoval svůj téměř dětský údiv nad svým povýšením, kterého se mu dostalo i přes jeho neortodoxní chování v průběhu jeho dlouhého života. Ačkoli bylo zřejmé, že jej jeho nová role těší, často pobýval mimo Daitokudži, nejčastěji ve svém oblíbeném chrámu Šúon-an, kde také zemřel v  oce 1482, ve věku 88 let.

..tolik životopis, a nyní pár básní (básně nejsou můj překlad ani přepis, prostě jsem je šlohl z jedné knihy, tak jsem k tomu aspoň přidal svoje obrázky)