Ikkjú a pár jeho veršů

Ještě než byly stromy a kameny, byl jsem nic

Až budu mrtvý a nikde budu nic

Všechny špatné věci které dělám rozplynou se

Jako dým a zrovna tak rozplynu se i já

Tento obraz malovaný tuší – vítr skučící

V korunách borovic slyší ho někdo?

Zrození zrození všechno se stále rodí

Když o tom přemýšlím

Chci zkusit znovu se nenarodit

Básně zatracený kecy také jedna dobrá cesta

K utrpení ale lidé to milují lidé jsou

Hloupí jako koně a krávy

Bolest z připoutanosti k sexuální lásce je mnohem

Hlubší než si mohu představit vítr konejší

Moje myšlenky tato rozkoš je mým nepřetržitým

Koánem neuvěřitelně šťastným

Odporné oči uši nos v chladu tichý

zvonící zvon jasný krásný rozhoupán větrem

jak je zavěšen na nablýskaném ochozu

Hřeš jako šílenec tak dlouho až nemůžeš

nezbývá už místo pro něco jiného

Noc za nocí zůstaň vzhůru celou noc

nic jiného jen tvoje vlastní noc

Věř v člověka právě nyní přítomného

jen přivři oči a vnímej hloubku lásky